Já myslím, že je to právě speciálně o přístupu nemocnice a o samotném faktu pobytu v nemocnici.
U porodu ještě tatínka snesou, OK, pak dvě hodiny na sále s dítětem v pixle a pak pošlou otce domů a novopečená matka tam zůstane sama. Na všechno. A sestry jí udělají tu službu, že dítě vezmou k sobě, protože sama by se o něj postarat nezvládla. Je třeba vysílená, trochu se motá, nebo je šitá, a dělá jí problémy dojít si i na záchod. Jistě, ale to neznamená, že nemá být s dítětem - i ve stavu, kdy není úplně fyzicky fit a třeba je ještě nejistá v péči o dítě patří to dítě k ní a ne do krabice na sesternu.
A zde jsme v jádru problému. Matka je na to sama. Sebrat dítě není pomoc, tu já si představuju tak, že buď bude mít rodička u sebe manžela (matku, přítelkyni...) i pak na pokoji (což kromě nadstandardu u nás možné není vůbec a nadstandard jako takový je celkem těžko dosažitelný - přetlak hzájemkyň) a tento by jí pomáhal se všemi těmi praktickými úkony - od pohlídání dítka když jde ženská na záchod nebo do sprchy (takto se normální rodička musí doprošovat spoluležících nebo odnést dítě na sesternu), přes nějaké to ponošení a pohoupání když dítko kňučí až po přebalování, koupání, přinesení jídla, prostě cokoli je potřeba. Toto si představuju jako ideální stav a skutečnou pomoc, a současně je dítě samozřejmě stále s matkou nebo druhou nejbližší osobou. Jsou státy, kde toto není sci-fi.
No a nebo prostě začít umožňovat ambulantní porod a výše zmíněný komfort má pak rodička taky.