No jo, je to zvláštní ... tady už několikátá diskuse.
Jedna se na mimčo těší, udělala by nevím co, aby bylo, a když pak je , tak se hroutí ....
Jednak hormony, a pak asi ta skutečnost, že je to nezvratné - to soužití, každý den stejný, služba 24 hodin, chlapi v práci a my samy. Absolutní změna , svět naruby ...
Korunu tomu dají "skvělé kamarádky" , které líčí nákupy, večírky a jiné zajímavosti ženského světa. A co my ?
Změna nastává až s nástupem šmudlíka do školky, kdy najednou mačkáme slzu v oku, jak ten čas utekl a že z mimča je školkáček a my jsme si to vlastně ani pořádně neužily !
A pokud máš navíc zlaté miminko, užívej každý jeho úsměv, každý pokrok v jeho vývoji, protože než se 100x otočíš - půjde do školy