Lusio, osobní zkušenost:
s manželem jsem se rozváděla dlouho a těžce (emočně), v podstatě - i když hodně věcí hrálo pro rozvod, nějak se nám od sebe nechtělo.
Pár let po rozvodu to probíhalo tak, jak píšeš. Společné oslavy narozenin, části vánočních svátků, vcelku pravidleně společně trávené víkendy na chalupě (tak 3 v měsíci).. V podstatě jsem ze špatného manžela udělala dobrého kamaráda
.
Pro syna v pubertě to bylo úžasné.
Asi po třech letech, zhruba ve stejné době, jsme si já i ex našli "vážnou známost" a společně trávený čas se zredukoval na večeři při příležitosti synových narozenin.
Tolik za (ex)manželku.
A za novou partnerku - svého partnera jsem poznala přesně v té situaci, o které píšeš - rozvod na spadnutí (žádost byla podána asi týden po té, co jsme se seznámili).
Protože sama vím, jak velmi těžké je emočně se odpoutat od dlouholetého partnera, byla jsem poněkud citlivá na budoucí ex mého přítele.
Na rovinu přiznám, že to, o čem píšeš, bych nezvládla.