Prvního jsem se strašně bála, ale teda jako bolesti, ani jsem večer už nemohla strachy spát. Podruhé jsme s etěšila, že by to mohlo být rychlejší a navíc už jsme na bolest zapoměla, ale zase jsem měla strach aby vše bylo ok, měla jsem strach aby syn nevisel na pupeční šňůře, furt mi to vrtalo v hlavě a samo, že na ni visel
. Ale byl v pořádku.