Sojko, ještě s dovolením připadám sůj osobní postřeh z mé rodiny. Můj tatínek pomáhal v osmdesátých letech někomu přes hranice. Dovezl ty lidi jejich vlastním autem k hranicím a pak se s autem vrátil. To je všechno. Seděl za to rok ve vězení. (Nejen) díky tomu jsme s bráchou strávili víc než rok v dětském domově. Když ho propustili z vězení, vychovatelky mu nechtěly dovolit nás v DD navštěvovat (tak nás chodil navštěvovat tajně) a soud nás nechtěl vrátit do jeho péče. Nenáviděl komunisty do morku kost? To určitě. Byl hrdina, který bojoval proti režimu? Nevím. Nikdy mě nenapadlo poměřovat to v takových kategoriích a asi ho tak ani nebudu popisovat jeho vnukovi(tím samozřejmě nechci srovnávat utrpení tvého dědy v dolech s jeho uvězněním).
Pro mě to byl zlomený, velkorysý člověk, který některé věci ve svém životě prostě neunesl.