Petuše, nečetla jsem další vzkazy, nemám čas...

Já docela trpím klaustrofobií, ne nijak šíleně, ale představa, že mám hlavu zavřenou někde, a že nmůžu ven.... mě totálně děsila.

Ale nebylo to vůbec tak hrozné!!! Byla jsem na tom už víckrát. Takže už to znám.
Pro mě je hodně důležitý ten fakt, že mám v ruce zvonek, a když by bylo nejhůř, tak že můžu zazvonit, a oni to přeruší, a že bych se třeba mohla "nadechnout", přerušit to. Prostě že to není definitiva....
nikdy jsem tu možnost přesto nevyužila.
Taky mi pomáhá ten fakt, že oni u toho na mě mluví... jako že mi říkají do mikrofonu, jestli je vše v pořádku, jestli se cítím dobře. A že ted to bude trvat cca tři minuty. pak se zase zeptají, jestli jsem ok. (protože v úvodu řeknu, že mám strach ze stísněných prostor)
Taky chci vždy mít v tom tunelu rozsvíceno! abych neměla absolutní tmu. sice mám zavřené oči. ale i tak není to ta absolutní tma.

Takže za mě... dá se to v poho vydržet!
Přeju hodně štěstí