Maryl, tak zkus meditaci. Něco úplně základního plus pozorování vlastních myšlenek. Já teda netrpím ničím takovým jako Ty, ale jsem úzkostná a všechno si moc beru a hlavně mám úplně nulové sebevědomí. Stačí mi, aby se na mě někdo nepřívětivě podíval a už mi v hlavě šrotuje, že jsem špatná a nemožná. Takže rozhodně nic nezkazíš, když budeš podporovat svoje sebevědomí. Když si každý den večer srovnáš (třeba v posteli před usnutím) myšlenky, řekneš si, co vlastně chceš, co čekáš a uvědomíš si, že spousta věcí se prostě musí vydržet, je normálních, i když jsou nepříjemné a zneklidňující, že sice nejsi všemocná, ale něco ovlivníš a něco vydržíš, když budeš znát smysl toho nepříjemna. Ony ty večerní a ranní motlidby u věřících (jak já je znám od své babi, a z knih a filmů) měly svůj význam. Podle mě dávají nesmírnou sílu v tom, že přijmeš svoje omezení a objevíš svoji sílu, byť jen v tom, že zůstaneš sama sebou a budeš dávat to, co máš a umíš. Postupně třeba přijdeš na to, co Tě zneklidňuje. Kdo si dá večer před spaním otázku a usne s ní, třeba opakovaně, tak na ni dostane odpověď (to mám z těch chytrých knih o podvědomí a nevědomí). U mě to funguje. přeju hodně štěstí a sil.