Ahoj ahoj, nepíšeš bludy, popisuješ příznaky své nemoci, která je skutečně silně rozšířená (vítej v klubu, mám tam skoro deset let rezervaci). Za a) neobviňuj se že jsi nemocná. Když přijde stav úzkosti, pomáhalo mi uvědomit si, že to vždycky po nějaké době pomine.
Že léky tlumí říct obecně je trochu zavádějící. Léky tlumí tvou nemoc a tím pádem bez nemoci mohou rozvíjet tebe. Jestli ti nevyhovují a máš pocit utlumenosti, která je ti silně na obtíž, přístup psychiatry, která ti jen navýší dávku, není košer. Být tebou za každou cenu bych se snažila najít lékaře, který ti bude vyhovovat - i za tu cenu, že bys musela dojíždět. Kvůli tělesným chorobám se také jezdí za specialisty tak co a panická porucha je vážná nemoc (ze zkušenosti). To že lidé nechtějí brát léky aby si nepřipadali jako magor to je vliv předsudků společnosti. když s nemocí nebudeš nic nebo příliš málo dělat, bude z tebe magor teprve, nemoc se může prohlubovat či neodborně řečeno mutovat. když máš strach aby se něco nestalo tvému dítěti tak ten srach využij a pořádně svůj stav řeš.

Ještě se ohrazuji vůči výroku Nel (zdravím mladou paní), která to mylsí dobře a laskavě, ale považovat příznaky nemoci za projev zdravého rozumu může být zavádějící nebo přímo poškozující. Nejde o to jestli jsi magor, jestli jsi normální, jestli připadáš lidem divná, ale o to, jestli se cítíš v pohodě a zdráva. Depresivní myšlení považovat za zdravý rozum prosím nee, neosvědčilo se mi to