Muhehe, 1. stupeň super, byla to středisková vesnická škola. I když krajová záliba v perníkových a švestkových omáčkách patřících na cokolivek čas od času asi neseděla všem.
Druhý stupeň jídelna bez vlastní kuchyně, přestala jsem chodit po roce a s požehnáním rodičů. A úděsnou kvalitu dokreslovala paní bez prstů, kterou vybrali k vydávání jídla
Si jistě umíte představit, co dětská představivost udělá s nechutným jídlem vydávaným bezprstou kuchařkou
Rok na prvním gymplu super, i když nejsilnější zážitek spočíval v pomerančové bitvě. Co taky s pomerančem, který se neobtěžovali ani naříznout a který odolával jakékoliv ruční snaze o oloupání.
Další gympl katastrofa, kde i přeběhnutí kolem působilo zvedání žaludku. V obou špatných jídelnách platilo, že dokázali zmrtvit libovolné jídlo. Jestli brkaše a cokoliv luštěninového bylo práškové nebo dělané u nich, se nedalo identifikovat. Poživatelné dost často nebyly ani moučníky a sladká jídla.
Nejúžasnější ale byla jeden čas červená menza na Dejvicích, kde jsme vyfasovali kyselo, což představovalo kyselou vodu a v tom plavoucí jednu pidi konzervovanou houbu, o které se nedalo přesně říct, co je zač. A houbu fasovali jen šťastní jedinci
a ne, nebyla to lysohlávka.
Jinak obecně nemusím masově vařené těstoviny a plíčky na smetaně. Pak jsou jídla, která jsem ochotná jíst jen na známých místech, jako je mléčná polívka a pár druhů omáček, a jídla, která raději z bezpečnostních důvodů nejím mimo domov ve vývařovnách vůbec, tedy cokolivek z mletého, věci obsahující majonézu.