A souhlas se Zerat: dítě se má - přehnaně řečeno - pořád na někoho "lepit". Podpořit dítě, aby mělo co nejvíc kamarádů - omrknout ve škole (na třídní schůzce nebo v šatně nebo před družinou) sympatické rodiče, poptat se dítěte, kdo ze spolužáků se mu jeví "prima", pozvat ho domů (třeba na narozeniny nebo na nové lego), prostě kdo není "sám", tomu se hned ubližuje hůř. Ještě přidám radu, co už mě učila moje maminka: když se dítě někdy ocitne venku v "divné situaci", má na nejbližšího dospělého zavolat "Jé, ahoj mami/tati!" Útočník zdrhne a naopak dospělý zcepení, čili dítě k němu stihne přiběhnout a požádat o pomoc. Taky dítě vedeme k tomu, aby v případě potřeby hledalo pomoc u prodavače v kiosku, pokladní v sámošce, vletělo na poštu... a řvalo "Hoří!!!" - páč na "Pomoc!" nikdo nereaguje, lidi jsou otupělí.