Tak my bydlíme ve starším domě, celkem zde již zemřeli čtyři lidé, přirozenou smrtí. Dům má dřevěné trámy a podlahy. Vždy v noci okolo jedné a ráno okolo sedmé + nebo - 10 min. se ozvou kroky, podlaha zakřupe, někdo se nám projde po obýváku (sousedí s ložnicí a necháváme otevřené dveře) tam a zase zpátky. Většinou vyletím. Můžou to být trámy, které se pnou, jak dům vystydá, ale také nemusí. Už jsme si i docela zvykli.
Jednou takhle podlaha zakřupala, nevšímala jsem si toho a na mě v posteli sáhla babička (podotýkám, že ta stále žije). Já z toho měla málem smrt. Chtěla druhý den koupit chleba.