Přidat odpověď
No to je vážně vrchol sobectví, lámat si hlavu nad tím, kam vrazím stůl pro dítě.
Upřímně, ještě jsem od nikoho s více dětmi řeči o sobectví neslyšela, nemá tady už někdo "hlasy v hlavě"?
To jsou lidé, kteří si obvykle žijí svůj tichý, převážně spokojený rodinný život a spíš občas nechtě narušují ideální pohled na vidění světa. Hlavně děsivě štvou ostatní, že jsou spokojení i bez škol v přírodě a nelámou si hlavu tím, že bez bot nejmíň za 500,- se nedá žít.
Já chápu, že místy je to otrava, svěřepě si lámat hlavu, kde i s tím jedním, či dvěma dětmi vezmu na ten všeobecný standard a že někdo to jednoduše neřeší a žije to, co život dává, ale proto není snad třeba pořád dokolečka tohle hodnotit.
Taky si žiju, jak se mi chce a nelámu si hlavu tím, jak žijí druzí. Prostě mají jiný úhel pohledu na život, jiné priority, než je škola v přírodě.
Může mi někdo laskavě odpovědět na otázku, proč je tu totéž téma už potřetí? To ty děti tak litujete, připadá vám to nemístné, odsouzeníhodné, nevhodné, nemravné, či co?
Předchozí