Děti jsou do určitého věku hodně "otevřené" nemají rozumovou kontrolu, takže na ně dotírá daleko víc vjemů, než na nás.
Jakmile člověk upředností rozum, přestane často všechno mimosmyslové vnímat.

Pamatuju si, že jako dítě na mě šíleně působily i jakékoliv filmy s násilím, neměla jsem ještě tu záklopku "to je jen film".

A tak do dvaceti let "dotírala i intuice", bohužel spíš v negativních předtuchách...bála jsem se toho, takže jsem to horko těžko přebila rozumem.

Někdy jsou tyhle schopnosti dar, jindy prokletí. Moje máma je negativní pesimistka, ta si skoro bahní v tom, že "něco blbýho se stalo a ona to věděla".
Já takový věci vědět nechci...ale zase na druhý straně možná kdybych té intuici víc naslouchala, tak by mi to přineslo i nějaké pozitivní efekty. Jenže pokyn intuice se často vymyká vší logice, takže je člověku zatěžko za ním jít.


JInak - práce s energiemi...dá se pracovat i s myšlenkami, chce to ale naladit se na určitou vlnu...a taky umět soustředit velkou mentální sílu.