Těmi turisty jsi mi připomněla mé zážitky s Číňany.
Měla jsem tu kamarádku na 3 týdny, pochází z opačného konce světa a vzala to k nám přes Čínu, tak mě dokázala uklidňovat.
Jezdila jsem s ní po turistických místech, dětem bylo tehdy 10 měsíců a Číňani po nich pořád chmatali. Nejhorší byla chvíle, kdy jsme byly na prohlídce krumlovského zámku a jedna z dvojek dostala nervový záchvat v sále Viléma z Rožmberka. Průvodce mě pustil ven, kámošce jsem nechala klidné dvojče a flašku mlíka a na první lavičce jsem se pokusila dítě uklidnit kojením. No a v tu chvíli kolem propochodoval čínský zájezd, asi 50 lidí - A VŠICHNI SI NA DÍTĚ ŠÁHLI, přestože jsem ho ukrývala pod oblečením, rukama a volala v několika jazycích NE NESAHAT a podobně. Div, že mi nechmatali i na prso. Nebylo kam zdrhnout...byli VŠUDE
Kámoška opakovaně tvrdila, že v Číně je to normální (taky tam doprovázela nějakého kojence), povzbuzovala mě, ať zhluboka dýchám, rolovala jsem jim oblečení přes ruce a nakonec jsme je pořád umývaly...
Zní to šíleně, ale za 3 týdny nepřetržitého chození po památkách už mi z těch turistů hrabalo (ale poslat kamarádku samotnou jsem nemohla).