Hanko já ti snad ani nepřiznám že jsem vnučka spisovatele, páč to by byla krutá porážka... v životě jsem o takové pohádce kde by byly husy/labutě, holčička a kluk neslyšela

Padl na mě krutej splín že za týden půjde Kuba do školky, ani nevím proč ale jsem z toho apriori otrávená, zpruzelá a nešťastná... všechno ale fakt všechno vidím černě.. vůbec se nedokážu z toho ústavu radovat. Sere mě už od samého prvopočátku jak tam s náma zacházej jak s houskama na krámě! Přijat/nepřijat/přijat, změna třídy bez našeho vědomí, asistent o kterém (o které) vůbec nic nevím krom jména které jsem si vyčetla dnes na stránkách, ano bude adaptace s tátou/ ne nebude šoupnem ho do neznámého prostředí rovnou na čtyři hodiny však on si hošek poradí!

Fakt mě na tý školce VŠECHNO ŠTVE včetně dojíždění denně dvacet kiláků... Ach jo... jsem se na to měla... už mi ani nepomáhá pomyšlení že to dělám hlavně pro Kubu a že JEMU by to mělo prospět, vůbec si tím nejsem jistá a navrch tím budem biti všichni kolem něho