Noblesní chování je hezké, ale pro mě je nadřazenější chování respektující a soucitné.

Problém je v tom, že mimi často chce kojit ne proto, že má hlad, ale proto, že se cítí nejisté. A nejistě se cítí především v cizím prostředí, kde je hodně lidí. Takže rada, zalézt s ním na chvilku někam, je zcela mimo mísu.

Také nejsem odvázaná z odhalování prsou na veřejnosti, řešila jsem to baby vakem nebo šátkem u malinkých mimi, u větších kojícími halenkami nebo dvojicí tričko-rozepenutá košile.

Argument, že dříve kojily na veřejnosti jen cikánky a žebračky mi trochu zavání rasismem. Navíc Romové se k malým dětem a těhotným ženám často chovají lépe než Árijci.

Ale asi je pravda, že dříve na veřejnost byly nuceny vycházet jen ty nejchudší ženy s miminky. Ostatní prostě seděly doma. U nás v současné době je zažitá představa, že žena je po propuštění z porodnice připravena běžně fungovat - podle společenského statutu - starat se o domácnost, děti (manžela), pořádat/účastnit se společenských akcí, řídit firmu, zasedat v parlamentu... Pak je nucena volit mezi etikou a etiketou.