Já osobně bych partnerovi byla schopná odpustit jednorázový "úlet" (jeden, ne dvacet) nebo i krátkodobý "pád do alternativního vztahu" pod vlivem hormonů, "druhé mízy" apod. krizí "středního věku", protože sama vím, že život není úplně jednoduchej, a to i když je člověk "slušnej člověk" - kdyby to ovšem poté otevřeně přiznal a hodlal se ke mně kajícně vrátit s tím, že mu došlo, že to vůbec nebyl dobrý nápad, a že už to nehodlá nikdy opakovat (a věděla bych, že mu můžu věřit). Ale "chci si to nezávazně vyzkoušet s někým jiným" by předem řekl jednou a byl by to okamžitý konec našeho vztahu . Podle mě je to neomluvitelná neomalenost (teda u normálních, ne volnomyšlenkářských párů, ale o těch tu nehovoříme, ty by to neřešily) a přehazování odpovědnosti na toho druhého. (Opět připomínám, že mluvíme v obecné rovině - samozřejmě nevíme konkrétně, jak přesně to vypadá doma u zakladatele a jeho partnerky.)