Přišla jsem do modlitebny, odloží bundu a jde za mnou s podáním ruky známý, který má běžně pusu od ucha k uchu a teď jde se zvláštním u něj fakt úplně neznámým smutným výrazem v tváři a mě nenapadlo nic lepšího než se ho zeptat "Proč se tváříš, jako by Ti někdo umřel?" a on natáhl prst směrem k nástěnce, kde viselo parte jeho otce Krve by se ve mě nedořezal... Vnímala jsem to jako největší trapas svého života