2 roky před narozením prvního dítka jsme si pořídili maďarskou ohařku, musím říct, že hodně špatně nesla příchod miminka. Ale my už jsme ji na to připravili, ještě jako těhotná jsem ji naučila spát v chodbě, šlo to ztuha, neb předtím si vyspávala u nás přikrytá peřinou Museli jsme pomalu, postupně, ale podařilo se.

Obecně není štěkací, takže to mám zjednodušené, ale i tak má naše děvče svoje místo v předsíni, kde je během dne zavřeno a máme to vyvážené tím, že manžel s ní chodí ráno na procházku a my s dětmi odpoledne, nahážu děti do sourozeneckého kočárku a vyrážíme na túru. Každý den, ve sněhu, dešti, mrazu, parnu.... Upřímně, kdybych měla dříve děti, tak bych psa už asi nepořizovala, manžel je věčně v práci, takže všechno visí na mě.

U syna - miminka stačilo, že se naše madam prošla po plovoucí polaze a byl vzhůru :-(

Naštěstí nám psa pohlídají moji rodiče, když chceme někam jet, ale stejně je to logistika vše dobře vymyslet, než někam odjedeme.

Pokud vyvážíš "nevšímavost" pořádnou dávkou věnování se jim, tak bych zvolila variantu zavřít někam vedle.