Máme celkem velkou zahradu - ráno ji vypustím, už za pět minut mi skáče na dveře nebo načumuje do obýváku, co snídáme . Celá ulice ji zná, čučí u branky, každý se s ní zastaví, podrbe. Když přijde manžel z práce, vezme ji k vodě, popř. se jdeme projít všichni. Ale teď nestíháme každý den. Taky si pro ni jezdí ségra, to má pakt extra túry. Není to ideální (měli bychom se jí věnovat víc), ale myslím, že je s námi šťastná. A dát ji pryč fakt není řešení, za dva roky bude zase dobře a každej den na túře.