máme doma hyperativního labradora 1,5 letého. K tomu 3 letého kluka a 10 měsíční holčičku. Je to pořádný záhul, ale psa bych nikdy nedala pryč. Prvního psa jsme měli ještě než se syn narodil, ale když mu byly 3 roky a synovi 1 rok, museli jsme ho dát uspat - měl rakovinu. Hned jsme si pořídili dalšího, neumíme bez pejska žít. Je fakt, že žádné omezení doma nemáme, pes může všude, ale je nutné ho mít neustále pod kontrolou. Je fakt, že se synem hodně řáděj, ale dcery si vůbec nevšímá. Ale když potřebuju, bez výčitek ho zavřu do chodby nebo pustím na zahradu (máme RD). Prostě děti mají přednost. Dceři už dokonce ani nevadí, že venku štěká, je na to zvyklá od narození a vůbec jí to nebudí ze spaní.