Mischlo, dobrý pokus, ale kdybych ti napsala, kolikrát spadnul nám z postele a taky jak vypadá po včerejším čekání na tat´ku v dětském koutku, tak na mě jistě zavoláš sociálku.

(bilance za včerejšek: tolik se těšil, že jedeme pro tatínka na nádraží, že zakopl u hlavních dveří a zřítil se z našich jediných dvou schodu a na čele boule. Po pul hodině zatlačování jsme se jali tedy nasedat do vozidla a nastupoval tak, že sebou třískl a monokl na tváři neb se mu sklouzla noha nebo co. Tak že jsem ho utěšila, znova nakojila ječící miminko a vyrazili jsme do velkoměsta do parku, ale začalo pršet a tak jsme zalezli na hodinu do obchodáku do détského koutku, když už jsem slíbila ty prolejzačky. A když jsem zahlásila odchod, tak se zřítil z takového hradu, prokousl si jazyk a odřel bradu, to že se poblinkal malinký a pokakal malinký a pítal si další dávku jídla a na nádraží jsme tudíž dorazili s pulhodinovým zpožděním ani nekomentuju. Fakt se mi ted´ daří, ještě že kojím, jinak bych se snad dala na )