Kouření nesnáším - smrdí mi to, je to hnus. Nekoušila jsem nikdy, můj muž ano, vždycky, ale se mnou nikdy ne. Hned při prvním bydlení jsme se domluvili, že doma se kouřit nebude nikdy - ani na WC, jak to někteří praktikují, ani z okna, ani na chodbě, prostě nikde. A protože jsem nekuřák a máme děti, tak naše děti nikdy neviděly muže kouřit, kouří jen v práci, což zase nechápu, proč. Ale s tím nemůžu dělat.
Moje dcera kouří, ale zas ví, že to nesnáším, tak mě nedráždí, dbá na to, aby u nás doma se nikdy a nikde nepovalovaly cigarety a ona nebyla cítit.
A proč jsem nikdy nekouřila? Nebylo to z obavy o zdraví, ale protože mi to nějak nepřišlo krásný, smrdělo mi to a "ochutnat" jsem to nechtěla z důvodu, že mám strach, že nemám dost pevnou vůli, aby se to nezvrhlo.
No a jak říkali kluci - nejhnusnější zážitek je, když políbíš holky a ona je cítit cigaretama.