Já nevím, mě to nepřipadá jako být "morálně na výši", tak jsme snad lidi. S respektem bych s takovým (a o takovém) člověku mluvit uměla, s úctou je to asi zbytečné, když jí tam člověk nemá.
Např. respektuju přítelovu ex jako matku jejich dětí, mluvím o ní před malýma jako o mamince (i když pokaždý přijedou s tím, ž maminka povídala, že jem kráva, kurva a i horší ), ale nevážím si jí. Malá tohle třeba vůbec nechápala a ptala se mě, jestli teda jejich mámu mám ráda, když ona mě ne... A fakt si nemyslím, že bych tím dělala něco, co je víc, než standard. To, že nejsem úplnej morální póvl, ještě neznamená, že jsem bůhvíjak morálně na výši.