Nerozčiluju se. Nezpochybňuju ničí právo odmítnout studenty u porodu či jakéhokoli jiného zákroku. Jiná věc je, že si myslím, že každé jednání má své důsledky a velmi se obávám situace, kdyby se medici na školách učili jen teorii a prakticky se všechno budou učit až jako lékaři za chodu v nemocnicích. Umím si představit, že se může stát, že za pár let přijedu v noci s dítětem s akutním problémem do nemocnice a mladý doktor, který bude mít službu sám kvůli nedostatku lékařů, mi řekne, že podobný případ neviděl, nezná, neumí pro něj něco udělat, protože to ještě nezkoušel, nebo dokonce ani neviděl, a musí zavolat staršího kolegu na příslužbě, případně že bohužel není komu volat, a že tedy počkáme do rána. Nepřijde mi to jako tak nerealistická vize budoucnosti. Ale my pacienti máme svá práva, ty jsem ani náznakem nezpochybnila, naopak jsem šťastná, že je máme. Nicméně druhou stranou mince je vždycky si uvědomit, jak by to vypadalo, kdyby se každý choval stejně jako já, jaké by to mělo v celku důsledky.