Ono je to vždycky otázka domluvy a také citlivého přístupu. Zrovna včera mi kolegyně v práci vyprávěla, jak její dcera (studentka medicíny), absolvovala vloni praxi na nejmenované klinice. Byl tam jeden umírající pacient a lékař bez jakýchkoliv řečí poslal skupinku patnácti mediků, ať ho jdou VŠICHNI vyšetřit (palpační vyšetření břicha). Za prvé se lékař neobtěžoval s pacientem slušně předem domluvit, za druhé poslat mediky školit se na umírajícím člověku, je mírně řečeno za etickou hranicí, lidově řečno ten doktor musel být bezskrupulózní hovado.

U porodu je to také otázka slušnosti, domluvy a zejména míry. Z logiky věci je jasné, že jde o velmi intimní záležitost, kterou opravdu nelze srovnávat s pícháním injekcí nebo obvazováním ran. Přirozeně je třeba respektovat přání rodičky. Nikdo není povinen odhalovat své intimní partie libovolnému počtu úplně cizích lidí jenom proto, že jsou to zdravotníci (nebo budoucí zdravotníci). Se sobectvím to myslím nemá celkem nic společného. Ale nijak tragicky situaci nevidím. Zcela určitě je dost žen, kterým by po domluvě přítomnost rozumného počtu (1 až 2) mediků nebo sester, nevadila. Nechápu to rozčilování ani jakési podivné apokalyptické vize.