MM....kdyz se narodila prvni, bylo mi 22....materska asi rok, pak jsem po odpolednach a nocich delala ruzne brigady aby bylo z ceho zit, pres den domacnost, prani /vcetne plin/, zehleni, vareni, zadne druhe auto k dospizici, tolik vydobytku a pomocniku jako ted nebylo....dite slo ve 2 letech do jesli a jupi na cely den do prace....ja nemela teda cas na nejake myslenky typu...co by se stalo, kdyby....
ted je vydobytku prehrsle, vcetne jednorazovych plin, zenska ma materskou do 4 let, nemusi tutiz nekde litat aby mela z ceho zit, cele je to takove snadnejsi, co se tyce prace kolim deti. Takze ja, kdy se narodila mala mela strach, abych ji vychovala /abych nahodou neumrela, neb uz nejsem nejmladsi/, daleko vic vidim ruzna nebezpeci, neb jsem starsi a neb na to mam i vic casu. A teda musim rict, ze tenhle pocit maji vsechny me zname, co si dite poridily pozdeji...takze vychazim z vlastnich poznatku