MM..to ale nemeni nic na tom, ze s pribyvajicim vekem pribyva opatrnosti a vnitrniho strachu....je jen na cloveku, jak tomu podlehne nebo jak s tim nalozi. Ja opravdu neznam zadnou starsi matku, ktera tohle NEMA v sobe....i moje znama, kdyz jsem ji poprve potkala me zaskocila vetou /ma druhe ve 46/..jsem tomu svemu rekla, ze kdyby se se mnou neco stalo, musi dite vychovat /partner je o neco mladsi/....takze me jako i jine dalsi presvedcila o tom, ze tohle nemam jenom ja.
No ale co jsem tim vlastne chtela rict.....
napsala jsem svuj nazor a svuj osobni poznatek, a je jen na zakladatelce, jak s tim nalozi, jak si ktery nazor prebere. Odpovedela jsem totiz na to, proc si myslim, ze je pisatelky kamaradka takova....a o to snad jde, nebo ne? Jestli chces diskutovat o tom, kdy je nejlepsi a v jakem veku dite pocit, abych o nej nemela strach, zaloz diskusi. Ale mou odpoved uz v tomto pripade mas