Skramusko, ja ho chapu, ze se chce ucastnit otcovske role /a souhlasim s tim a je mi ho lito, ze nemuze/, ale pokud jsou opravdu partneri, tak se holt situaci musi prizpusobit spis on, hormony nezmeneny a dat ji ten pulrok na to, nez ji to prejde. Nerikam, ze se nema snazit to resit, ale proste on musi byt ted docasne za toho tolerantnejsiho, protoze jeho telo necelilo devet mesicu hormonalni houpacce, fyzickym i psychickym premenam, on proste pocal dite, tesil se na nej, ale ostatni "praci" udelal manzelka.
Tereza taky nepise, ze si pan stezuje, ale opravdove partnerstvi je podle mne to, kdyz se manzelka sesype /a je jedno, jestli tim, ze o dite nema zajem kvuli laktacce nebo naopak zajem prehanany a nikoho k nemu nechce pustit/, tak on proste docasne prijme svoji roli a funguje jak to jde, misto toho, aby se citil ublizene.
Znam kluka, co mu manzelka po tydnu od porodu prestala mit zajem o vsechno, musel ji odvezt do Bohnic a dost dlouho trvalo, nez se vzpamatovala a zacla normalne fungovat. On mezitim kmital, delal vsechno za oba a i kdyz mu jiste bylo lito, ze si nemuze uzivat chvile stesti jak si predstavoval, tak se proste prizpusobil a delal, co bylo treba.
Jen se snazim upozornit na to, ze ta pani za to nejspis sama nemuze, ze si to sama nezvolila ten strach o dite a odmitani manzela a proto by nemela byt hodnocena jako spatna. Mela by dostat cas na to, aby ji to preslo a pokud by to trvalo moc dlouho, jeji blizci by ji meli smerovat do ordinace k psychologovi nebo psychiatrovi.