Lassie,
fajn, zkusím to. Ke konci mého druhého manželství jsem se zamilovala - blbě, krátkodobě, ale celkem dost intenzivně. S tím člověkem jsem strávila dovolenou (ne sama, byli jsme s partou lidí) a i když mezi námi k ničemu fyzickýmu nedošlo, byl tam nějaký cit, nějaký hluboký zážitek nebo společný prožitek, dejme tomu.
Tak jsem to manželovi normálně řekla... že se mi to stalo. Myslím, že mi tehdy odpověděl, že jsem "mistr tragickýho osudu".
Podle mne, pokud je to citový prožitek, je dobrý to konfrontovat. I když to je určitě zpočátku daleko bolestivější než tutlání. Pokud jde o nezávazný jednorázový sex, je to zase něco jinýho.
Ono to tak třeba nevypadá, ale mám tu zkušenost, že i chlapi hůř snáší citovou nevěru než fyzickou. Netvrdím že všichni, jsme lidé různí, ale je to tak.