Je ale i varianta, že neublížíš vůbec - vyřešíš si to sama, srovnáš si priority. Nikomu o tom neřekneš a zvládneš to bez toho, aniž bys ranila partnera.
K čemu ti je pravda, když ti partner už nikdy nebude věřit? V tom smyslu, že bude čekat na tvůj další úlet?
Kdyby mi chlap chodil fňukat na rameno, že se zabouchnul a neví, co dělat, tak bych to vyřešila za něj