Milá Heleno,

to, co o své svatbě a svých svatebních hostech píšeš, může být pouze Tvoje osobní zkušenost.

Zrovna svatbu plánujeme a číslo, které Tobě připadá jako astronomické, a to čtyřicet lidí, mě zase připadá jako skoro minimum. Zakázali jsme si myšlenky jako "co tomu řekne tahle teta, když jí nepozvem", ale přesto je spousta kamarádů a příbuzných, které prostě na svatbě chceme a za které nám ta útrata stojí. Píšu záměrně NÁM, protože nemíníme za svojí svatbu utrácet úspory ani jedněch rodičů, ti si to totiž nemůžou dovolit.
Nejsem žádný zajíc (27) a myslím si, že řada mých vztahů s nejbližšími kamarády už je pořádně prověřená časem a různými společnými trampotami. Přesto se pořád rádi vidíme a já nevidím důvod, proč je nepozvat k události, která je pro mě v životě důležitá.

Z Tvého pohledu již mohlo leccos zážitek ze svatby překrýt, máš dvě děti, takže určitě vidíme svět jinak, ale já marně vzpomínám, kdy jsem v životě udělala cokoliv důležitějšího než to, že chci svému příteli a budoucímu manželi slíbit, že je on ten pravý, s kterým chci zestárnout.

Záleží samozřejmě na prioritách. Kdybychom neměli kde bydlet (byt jsme si koupili též z vlastního) a museli počítat s každou korunou, tak to asi taky budu vidět jinak. Takhle je pro mě svatba příležitost, jak se spolu uvidí lidé, kteří by se jinak nikdy nepotkali a věř mi, že si to budu chtít pořádně užít!

L.