Přidat odpověď
Poslední...
V posedlosti po údech byla v tomto věku nejdále již zmiňovaná žákyně Machová, zvaná Machi. Často mi líčila, jak se jí při pohledu na muže vybavuje penis. Žádala jsem ji o podrobnější popis, a tak, když jsme jednou seděly v šatně, kolem které právě procházel hlouček osmáků, vedený učitelem Čížkem, hodila jsem k jejich skupince rukou a zeptala se:
„A co si představuješ teď?“
„Jednoho velkýho a houf malejch,“ odvětila Machi lakonicky, čímž vstoupila do historie.
Další nezapomenutelnou příhodu jsem zažila při jedné návštěvě, kdy mi Machi nejprve položila záludný dotaz, totiž jestli chci vidět Harapese. Nečekala jsem, že otevře šatník a z něj vyskočí baleťák, ale to, co následovalo, mne naprosto uzemnilo. Machi vzala jablko, vložila si je do punčocháčů, přesněji do míst, kde se setkávají horní části stehen, a ustrnula v pozici, která se vzdáleně podobala figuře z Labutího jezera. O pár let později svou show rozšířila o ostravskou klobásu, klimbající ze zipu u kalhot, což už s Harapesem pochopitelně nemělo nic společného. Jak by řekla Božena Němcová, obraz její je otisknut v duši mé s veškerou svojí barvitostí, a pokud zdráva budu, potud bude žít v ní.
Machi také často snila o tom, co by provedla, kdyby vlastnila kouzelný prsten, jaký měla svého času televizní princezna Arabela. Na rozdíl od ní by ale neměnila psy na Menšíky nebo sama sebe na mouchu, ale přála si, aby uprostřed hodiny českého jazyka přišel do třídy ředitel školy, svlékl naši třídní učitelku a přímo na katedře s ní praktikoval pohlavní styk. Její nadšení jsem příliš nesdílela – třídní učitelka měla dobrých dvacet kilo nadváhy a ředitel školy byl sice milý, nicméně již postarší mužík.
Předchozí