Ano, nějaké sršní zkušenosti už máme. Když byly našemu nejmladšímu asi tři roky, opřel se rukou o sršně chcíplého. Ale i tak dostal žihadlo. Volala jsem naši dětskou dr. a ta říkala, že máme zůstat v klidu, že sršni jsou mnohem méně nebezpeční, než vosy nebo včely. A tak jsem jen sledovala. A nic se nestalo.
Sršňů máme kolem nás opravdu hodně, hnízdo nemůžeme najít už kolik let, někde je asi těsně pod střechou, ale v tom nejspodnějším místě, kam se není možné dostat. Jenže když v létě večer otevřu okno, hned se hrnou dovnitř. I letos nám sem takhle vlétl jeden neřád, chvíli jsem tu za ním běhala, ale pak se schoval a nenašla jsem ho. Ráno se mi malej vzbudil s křikem, že se uhodil doprostřed čela o noční stolek. Měl tam cosi, nejdřív to opravdu vypadalo, že by se mohl uhodit, ale pak to začlo měnit barvu a hlavně hodně natýkat. Tak mi došlo, že to nebyl noční stolek, ale právě ten sršeň. A protože otok byl čím dál větší a syn už měl místo očí škvírky, manžel s ním jel k dr.
Dva dny na to tentýž vitální sršeň, kterého se nám doma stále nepodařilo lapit, si smlsnul na mě. Teda štípalo to jak sfiňa, ruku jsem měla téměř nepohyblivou, ale protože ten den jsme odjížděli pryč, vsadila jsem na to, že se snad nic nestane. Polkla zyrtec a vyrazili jsme. V poledne jsem ruku pořád měla jak chromou a pěkně oteklou, ale už jsem měla možnost ledovat. A ledování mi fakt hodně pomohlo. Do večera bylo všechno skoro vpořádku.
A ještě aby toho nebylo málo, píchnul sršeň u nás synovce do boku a to hned 3x. Ani jsem tomu nechtěla věřit. Honila jsem ho na pohotovost, ale nechtěl. Dvě hodinky si poseděl v kuchyni, na bodnutí si dal švédské kapky a pak šel zas ven.