Susu, jsem také ve fázi rozhodování se pro domácí vzdělávání (zvažuji pro a proti, no a do toho se také ještě modlím ). Proč o "tom" vůbec uvažuji? Protože manžel je učitel a vidí "výsledky" pedagogického působení na prvním stupni, protože dítě je 4 hodiny ve škole a další 1-2 hodiny s ním trávíš čas při úkolech (kamarádka má syna v první třídě), protože když někdo v něčem vybočuje (a to jak kladně tak negativně), tak mu to kolektiv stejně starých vrstevníků dá někdy "pěkně vyžrat" (omlouvám se za ten výraz, ale naše děti nejsou zas tak nevinné , jak si někdy naivně myslíme či doufáme.). A mohla bych pokračovat dál. Jsou i proti.
Co se týká socializace a kontaktu s vrstevníky - děti chodí do kroužků, mají kamarády v okolí svého domova a tak.
A jen tak mimochodem. Nevzpomínám si, že bych přátelské vztahy budovala ve škole během přestávek či při vyučování (spíš tu bujela rivalita být nejlepší, nebo alespoň nebýt nejhorší, a kdo je oblíbený a tak). Vztahy jsem budovala po vyučování - venku před barákem. A s dívčinou, co jsme seděli v lavici, jsem byla nejlepší kamarádka, ale ven jsme si spolu hrát nechodily. A také mezi mými přáteli převažovali lidé mladší či starší.
Mám také mladší dceru a ta je např.opak svého bratra. Chtivá dětí a kontaktu s nimi. Záleží na dítěti.
A navíc, Ty jako matka, znáš své dítě (děti) nejlépe, z různých situací, a dokážeš i odhadnout , jak bude reagovat a tak.
Tak se omlouvám za rozepsání se.