Na tom rozhodně něco bude. My jsme schopní být vypravený za 10 minut, když jdeme jen ven na hřiště. Staršímu musím pořád hodně pomáhat, ten se sám moc neobslouží. Ale jak máme být někde na čas, tak potíže. Oba zlobí, vztekají se, utíkají mi, prostě chuťovka. Se těším na zimu, až budu nabalená zpocená zase jak myš, jejda a ještě s břichem, no potěš, to mi teď NĚCO došlo. A to já jsem obvykle ještě dost dlouho v klidu, protože je znám, takže začínám o dost s předstihem, takže nějaký značný stres ze mně cítit nemůžou. Schválně, znáte někdo nějaké dítě, co to nedělá? Chytneme ho a pozlatíme.