Sojko, nadhernej prispevek. I kdyz me neco lehce pobavi, malokdy se fakt rozesmeju u monitoru, ale tentokrat jsem fakt vyprskla smichy. Ty zpocena, dole cunik spareny, dcerka naha a hrajici si - NAPROSTO PRESNE:))). Taky byvam uplne zpocena, nez se vypravime. A to jsme zatim jen dva.
Kazdopadne pozde snad moc nechodim, teda snazim se, nemam to rada, ale musela jsem najet na metodu vypravovani se hodinu pred odchodem. Chvili mi trvalo, nez jsem pochopila, ze je to fakt nutne, ale setri mi to nervy - nedelat to na posledni chvili. Samozrejme ne vzdy to takhle jde atd...
Jinak ja osobne mivam vetsi krizi pri prichodu domu, to je pro me okamzik O - nedavno jsem tu zakladala diskusi o nervnich matkach a kdosi mi tam poradil uvedomit si, ve kterych opakujicich se chvilich mi ujizdi nervy. Tak ten prichod dom, to je stopro jistota. Ale uz na tom pracuju, opravdu mi to uvedomeni si, ze tohle je pro me krizova situace, hodne pomohlo:)). No ale nic, to jsem odbocila od tematu. Zkratka ano, tenhle Murphyho zakon funguje :).