Žluťásku a Katko+3,
chtěla jsem se zeptat, zda si myslíte, že je domácí škola více pro děti, které mají sourozence , než pro jedináčka. Já tedy jedináčka nemám, ale děti jsou od sebe 16 let, takže vlastně jedináčci jsou. Šly by jste do domácího vzdělávání i v případě, že by vaše dítě nemělo žádný problém a bylo jedináčkem?

Já všechny své nadějě upínám na konkrétní školu, která ale bere velmi málo dětí. Je to státní škola. Zkrátka je tam nával, berou cca každé páté dítě. Nejedná se o klasickou základku, do té syna dát nechci za žádnou cenu.

Myslíte, že všechny ZŠ musí umožnit domácí vzdělávání? Je na to nějaký zákon? Nechci rovnou vyrukovat s touto variantou, ale když tam syna nevezmou, chtěla bych být tzv.pod jejich hlavičkou a učit doma.

Další problém je, že na 100% nebude přijat v šesti letech (je červnový). Mnou zmiňovaná škola bere děti od sedmi. Když mi ho ale nepřijmou ani v těch sedmi, budu litovat, že jsem nezačala s domácí školou už od šesti? Asi ano. Ale nemohu to zase udělat naopak. To by v případě přijetí byl o hodně napřed a ve škole se nudil.

Jak dlouho jste se připravovali před zahájením ,,školy" ? Já si myslím, že jen seznámit se se všemi dostupnými učebnicemi a vybrat tu pravou, je docela problém a zabere to hodně času.

Nebojím se toho, že bych nebyla schopným pedagogem pro svého syna. Ale na druhé straně si říkám - můžu se já za pár měsíců naučit to, co studenti pedagogické fakulty studovali x let?
Zkrátka trochu ve mně přežívá názor, že doktor má léčit, učitel učit ....... a matka jim do toho nemá fušovat.
Jaký názor na to máte vy?

Děkuju vám za vaše odpovědi.