Tinas, dovolím si Ti maličko oponovat.

Nemyslím si, že by každé dítě automaticky vnímalo, že "nemá stejné vybavení jako jeho spolužáci a nebydlí třeba v hezkém bytě" - myslím, že děti automaticky neposuzují věci podle jejich finanční hodnoty a klidně se může stát, že ten s těmi koženými botičkami za 1500 bude závidět druhému šunt od vietnamců, ale se svítící podrážkou. Stejně tak jako dítě asi těžko ocení koženou sedačku a starožitný sekretář, ale uvítá možnost třeba ozdobit si pokojíček vlastními obrázky a obtisky. Stejně tak mám třeba kamarádku, která bydlela ve starším rodinném domku s velikou zahradou, který měl nepoměrně větší hodnotu než byt, ale měla z toho jako dítě trauma, protože ty byty byly prostě "hezčí" a nemuselo se tam pracovat na zahradě.

Čímž zase nechci říct, že dítěti bude jedno, když bude bydlet v plesnivé kůlně a nosit halenku přešitou z matčiných kalhotek, ale pohodově zařídit lze dejme tomu i byt 2 + 1, většina oblečení se dá nakoupit v sekáči nebo povyměňovat s kamarádkami. Kvalitní kroužky u nás stojí cca tisícovku za osobu a pololetí, to snad dá dohromady i někdo, co má dost hluboko loktem do kapsy.

Re kina - nejsme na tom tak špatně, abychom si to nemohli dovolit, ale naše děti byly v kině cca 5x za život (to sedmileté). Nevypadá to, že by mu to chybělo. Ostatně i já si myslím, že u převážné většiny filmů není vůbec žádná škoda, když je člověk neuvidí. A na těch pár zajímavých věcí si myslím, že bych našetřila i kdybych měla děti čtyři.