Tak asi spadáme do této kategorie. Máme 2 děti 7 a 5 let a plánovaně čekáme třetí. Manželovy výdělky jsou, jak už to u OSVČ bývá, různé,někdy houšť a někdy nic. Moje výdělky jsou slušné, ale na mateřské už nebudou. K početí třetího dítěte nás vedly cca tyto důvody:

1) jsme si řekli, že každý umí něco - někdo vydělat prachy, někdo skvěle zpívat, nám jdou děti. Jsou zdravý, šikovný, hezký, chytrý... počatý na lusknutí prsty a porozený taky tak. Tak proč toho potenciálu nevyužít?

2) jsme oba ze tří dětí. Přišlo nám vždycky normální mít širší rodinu, vždycky jsme oba minimálně tři děti chtěli.

3) je třeba pořídit dvěma věčně rozhádaným drakům společného nepřítele, aby je to stmelilo

4) jsme pro to, aby český národ (nebo prostě ten mix genů, co v sobě neseme) nevyhynul, na což prostá početní reproducke nestačí

5) jsme si řekli, že když si naši rodiče pořizovali třetí děti, taky si je v podstatě "nemohli dovolit" a jak jsme rádi, že jsme na světě...a že ve chvíli, kdy o tom začneme uvažovat příliš ekonomicky, zasrabíme a nepůjdeme do toho, což by z důvodů uvedených v předchozích bodech bylo škoda

6) jsem vždycky cítila, že naše rodina není ve čtyřech lidech kompletní

7) myslím, že když je doma více dětí, vyrostou z nich lidé empatičtější, skromnější a zvyklí na to, že někdy je třeba dát přednost jinému, schopnější dohody, kompromisu. Což jsou vlastnosti, kterých si u lidí cením a které chci ve svých dětech podporovat.

Na třetí mateřskou jsem se připravila, udělali jsme nějaké finanční rezervy ( i když žádný zázrak, ale lepší než nic), udělala jsem si nějaké kurzy (masérský, laktační poradenství atp.), takže mám větší možnosti přivýdělku, a manžel rozjel nějaké nové projekty, aby bylo víc peněz. A teď se budeme modlit, aby to všechno klaplo