No jo, taky. Dvojkočárem, Manducou, uřvánkama. V dvojkočáru to byla legrace ze začátku, máme Phila a Teda, miminko leží vzadu za přídavným sedátkem, náš prcek nesnášel jakýkoliv kočár, takže kdykoliv se vezl, tak řval jak tur. Lidi viděli jen toho předního, který se usmíval nebo spal a kočár vibroval řevem. To bylo moc úsměvný. Míň úsměvný bylo, že dítě bylo narozený na konci října a byl vždycky spocený jak myš, pak jsme právě kupovali Manducu, aby mi nakonec nenastydl. Skoro jsme nechodili ven, protože jsem na to neměla nervy.