Děti tady mají týdenní plány. Můj syn ještě žádný nemá. Měla jsem strach, jak to ze začátku zvládne, bez jazyka navíc s m.pomůckami nikdy nepracoval. Takže se soustředili hlavně, aby se naučil jazyk. Naštěstí současně s ním začli ještě 2 chlapečci, co neuměli jazyk, tak jim dávají navíc švédštinu. Přijde mi, že se to tady bere víc v klidu. Syn měl zrovna období matematiky (když začal školu), takže hodně pracoval s matematikou, postupně, jak se zlepšoval v jazyku, mu učitelky ukazovaly další pomůcky. Hodně to je o komunikace mezi mnou a učitelkama, ted se mě učitelka ptala, že poslední dobou nechce syn pracovat, jen si čte knížky (prohlíží, číst samo neumí). Tak jsem doma zjistila, že se před učitelkou stydí mluvit švédsky a neví, jak ji požádat o vysvětlení. Zkráceně, teď začal pracovat na abecedě, protože ho to zajímá. My jsme trochu v jiném postavení, přestěhovaní v cizí zemi, neumíme jejich jazyk, takže velmi oceňuji, že se domlouváme s učitelkou postupně, jak se situace vyvíjí. Příští týden se s ní jdu domluvit, co dál.