Já přesně nevím, kdy se to přepnulo do představy velký romantiky a nádhery(tenkrát se čtívali ve 14 Remarqueové a Simmelové), což taky nebylo přesně ono. Ne že bych byla potom úplně zklamaná, ale prošla jsem dost dlouhým obdobím divení:"proč o tom ty lidi tolik žvaněj, když je to takový nijaký"
Nesouvisí to podle mě ani tak s nezkušeností, ale právě se zavádějícími informacemi, napřed strach a hnus a potom představa něčeho nadnebeského.

Já bych byla pro střízlivou, ale pozitivní informaci, ale kdy a jak?...

Jinak to byla pěkná diskuse, díky, jdu chrnět