Petro, vidíš, já to mám naprosto opačně, myšlenka promiskuity mě děsí a to, co Tobě připadá jako nepřijatelné, mně naprosto vyhovuje - manžel je můj první a jediný muž a myslím, že je to tak dobře.

Nejsem puritán ve směru "sex až po svatbě", ale na to, abych se s někým fyzicky sblížila, potřebuju hodně času a vědomí, že "je to ono" a že to je na déle, nejen na chvíli. Klidně se mohlo stát, že kdyby mi to nevyšlo hned na poprvé, měla bych víc vážných známostí, ale pokaždé bych to brala, že tohle je potenciální partner nejen na sex, ale i pro život.

Ale Tvůj přístup, ač je tak diametrálně odlišný od mého, mi přijde také OK. Respektive připadá mi, že jsi s ním natolik srovnaná a ztotožněná, že na něm u Tebe a ve Tvém podání nevidím nic špatného.

A propos, zajímalo by mne (nechceš-li,tak samozřejmě neodpovídej) - JAK se k Tobě chovali partneři z Tvého "promiskuitního" období POTOM? Chci si nějak uvést do souvislostí teorii mého táty, že "jak se chlap s ženou vyspí, tak si jí pak už neváží".