No, podle mě neexistuje nikdo, kdo by nikdy nikomu o ničem nezalhal. U dětí existuje normální obava z trestu, tak zalžou. U dospělých to funguje stejně.

Nadměrné pokoušení poctivosti je podle mě to, když ze dvou zalhání uděláš PROBLÉM. Nějak si nedovedu představit, jak má tvůj syn pochopit, že kvůli tomu, že dvakrát zalhal, ztratil tvou důvěru, kterou si budoval sedm let. A tu, z jeho pohledu, ztratil, protože si budeš jeho sdělení kontrolovat u paní učitelky.

Když si to po sobě čtu, nezní to moc hezky, ale líp se vyjádřit neumím.