... že ten tón mi přišel opravdu trochu... ehem, přinejmenším zarážející.

Ale OK, aspoň je to na rovinu . Jen tedy nevím, co tím myslíš, že mu "dýchám na krk" apod., kontroluju ho jako policajt?!?

Přijde mi to upřímně řečeno dost mimo, protože právě to jsem přece nedělala! Spoléhala jsem se na něj, nekontrolovala ho nijak moc (ani úkoly atd. moc ne, vycházím z toho že ví co má udělat, nešmejdím v jeho sešitech, jestli je ještě někde další označený úkol... apod.)
Tak nevím, kde vidíš toho "policajta"??? Vždyť tím bych byla, kdybych mu od začátku nic nevěřila, nedůveřovala, nespoléhala na něj a na to, že věci zvládne po svém. Spíš mi teď přijde, i z některých příspěvků tady, že jsme ho možná měla "kontrolovat" víc (i když se mi to moc nelíbí) - jak tu někdo psal, že s lhaním se u dětí jakoby musí počítat, má se brát s rezervou co říkají... To budet muset do jisté míry asi te´d začít dělat.
Dnes jsme si o tom spolu promluvili, oba jsme si k těm situacím něco řekli, myslím že to bylo OK, bez rozčilování apod., mám docela dobrý pocit... no uvidíme.