... tak Vám chci jen (tentokrát stručněji ) poreferovat, jak to dnes dopadlo. Se synkem jsem mluvila odpoledne poté, co si udělal úkol. Podařilo se mi nerozčilovat se, proběhlo to opravdu v klidu - což jsem moc ráda. Myslím že Vy tady na Rodině na tom máte nemalý podíl, protože jsem měla možnost to s Vámi probrat už předem a zároveň se vlastně už předem trochu "odreagovat". Díky !

Řekla jsem mu po pravdě, jak to cítím, že jsem tím, jak se zachoval, zklamaná, hlavně ta věc jak jsem tu jeho lež napsala do sešitu a tím ji vlastně "zvěčnila". Bylo mu to líto, ale moc mi nedokýzal vysvětlit, proč nevyrukoval s pravdou, když jsem se přece opakovaně ptala jestli to nebylo trochu jinak, zda si ještě na něco nevzpomněl... Vysvětlila jsem mu, že teď to budu mít bohužel nějakou dobu pořád v hlavě a v důležitách věcěch se radší zeptám paní učitelky.
No vylezlo z něj aspoň to, že mi to přišlo hodně těžké vyrukovat s pravdou. Tak jsme se bavili o tom, že někdy jsou věci v životě těžké, ale když se člověk překoná, tak je strašně rád a ví, že to bylo správně. A že se to musí jako i jiné věci "trénovat"... Prý se o to bude snažit !

Ohl. té čokolády, co spolu se spolužákem snědli kamarádovi - k tomu se nechal strhnout, neví pořádně proč a teď je mu to líto, navíc pak to zatloukání... Tak jsme dnes po společné dohodě koupili jinou (místo toho aby on dostal sladkost - to aby to platil jakoby "ze svého"), s tím hned souhlasil. A večer tomu kamarádovi naprosto spontánně, sám od sebe, namaloval obrázek a napsal tam i "věnování"/omluvu - to jsem docela koukala, že ho to tak napadlo . Zítra ve škole mu oboje předá...

Tak uvidíme, snad to s tím lhaním už taky nebude takové. Já z toho nechci dělat vědu, ale také si nemyslím že by člověk nad takovými věcmi měl mávnout jen tak rukou. Asi to zas jednou chce tu otřepanou "zlatou střední cestu"... Jo a paní učitelka si možná časem také víc zvykne ta ty prvňáky. Jinak je fajn, ochotně komunikuje atd., tak tam se nijak neobávám problémů. Ještě jednou Vám všem děkuji !