Zajímá mě, co byste dělali v této situaci: máte pětiletou fenu amerického stafordšírského teriera, loni vykastrovanou, do té doby bezprblémovou. Od kastrace začla prý být mrzutá a nyní už zavrčí i na svou paničku. V rodině jsou dvě malé děti, feně musel být odebrán i pelech, vrčela i na děti, když jí na něj vlezly. Panička fenu např.pošle na místo, fena neposlechne, panička jde blíž a zvýší na ni hlas, vydá povel místo, fena sice lehne, ale vrčí u toho a kouká zespodu (výzva k boji?). Panička jí nasadí náhubek, hodí ji na záda, taky na ni vrčí, říiká nesmíš, já jsem pán apod......dřív to zabralo, teď už na ni fena vrčí čímdál výhružněji. Nakonec to dopadne tak, že fena je i s náhubkem vyhnána na balkon. Manžel kamarádky jezdí domů jen na víkendy, feny se zastává, že to dramatizujeme, že by neublížila, před ním si nic takového fena nedovolí. Kamarádka začíná mít z feny strach, já k nim už raději nechodím. Na nikoho fena nevrčí, na paničku pouze někdy a pouze když by měla poslechnout a jí se to nelíbí. Vždy byla vychovávána důsledně (známe se docela dobře a fenu znám od štěněte a takováto začla být po kastraci). Nedávno se mi kamarádka svěřila, že se s manželem pohádali, ona mu řekal, že má z feny strach, on jí řekl, že je magor a že se chce feny zbavit.
Co si o této situaci myslíte, co radíte?