mám ho šíleně ráda. snažím se na to koukat i z jiné strany, asi se tohle fakt může stát každému. moje maminka mi kdysi řekla "holčičko život je tak dlouhej, myslíš, že už se ti nikdy nestane, že se zamiluješ", ale samozřejmě dodala, že je důležité vědět a mít srovnané, co chci, a že rodina a ty roky života spolu už nic nevrátí, a že nějaká zamilovanost za to nestojí. on manžel měl do nynějška takový hodně klidný bezproblémový život, teda až na minulý rok, kdy mi v těhotenství operovali slepák a pak se malý narodil o něco dříve, ale neměl žádnou pubertu a teď se asi dostavuje pocit, ze mu nejaka etapa v tom zivote chybi, coz ja fakt dokazu pochopit, ale holt proste nebyla muzu si ji teda prozit, ale nejak jinak nez bourat rodinu, najit si prima konicka, jet nekam s partou kamosu, aby ten stereotip naboril, udelat si leteckej prukaz po ketrem touzi, i kdyz ja se tomu vzdy branila, ale co bych ted dala za to, kdyby si radeji udelal letecky prukaz :-(