Můj muž byl u prvného porodu velká oprora, když jsem rodila celou noc (celekm 30h), nebyla jsem sama, přežít první dobu porodní bez něj si nedokážu představit. Pak už byl hlavně fyzická opora, o kterou jsem se zavěšovala a opírala. U druhého porodu jsem ho nechala spát, zvládala jsem ho krásně a v euforii sama, takže jsem ho potřebovala jen na posledních 15 minut jako řidiče a oporu na zavěšení při kontrakcích po cestě chodbami a výtahem. U třetího porodu sloužil jako pomocník, nosil, co jsem potřebovala, sprchoval mě, kam jsem mu přikázala a nakonec na něj dcerka mrkla, otevřela oči, odmotal jí pupeční šňůru okolo krku, vklouzla mu do rukou a podal mi ji do náruče Byl to hodně silný prožitek, skutečně společně přivést na svět naše dítě.